Habituace (rehabilitace) dlouhodobých závratí

Je používán speciální nácvikový program, jehož cílem je adaptovat rovnovážný aparát na jeho postižení. Druhou úrovní je nácvik nemocného na vybalancování rychlé změny pozice těla a zbavit se vědomého i podvědomého strachu z možného pádu. Lze pracovat s poruchou rovnováhý různé etiologie. Základním předpokladem pro vstup do rehabilitačního programu je ukončená diagnostika v odbornostech ORL a neurologie.

Nácvik probíhá ve třech rovinách:

  1. Adaptace rovnovážného aparátu na jeho postižení

Zásady cvičení vycházejí z podobných principů, jaké jsou používány při  adaptaci rovnovážného aparátu při výcviku parašutistů, letců atd… Rozdíl v práci je s nemocným je ten, že pro něj běžná chůze je zátěž na rovnovážný systém, jako je třeba u akrobatického letce rychlá otočka o 360 stupňů.   Nácvik vychází z rozboru základních situací, které závratě vyvolávají nebo zhoršují (pohyb, poloha, sledování pohybujícího se tělesa, tma, světlo atd…). Po rozboru situací se postupně nacvičují situace nejméně náročné a postupně se přidávají situace s výraznějším projevem závratí. Každá situace se cvičí s postupnou zátěží, kterou je tempo, poloha, měkká podložka, stoj o širší nebo užší bázi atd…

  1. Adaptace na rychlý výkyv těla, odstranění strachu z pádu

Nácvik pádů má dvě výsledné složky, navyknout si na rychlé zakolísání těla a ztratit strach z takového pohybu. Nácvik se provádí napadáním na zeď, kdy stojí člověk proti zdi, o zeď se zachytí rukama. Začíná se s oporou druhé osoby, postupná zátěž  je cvičení bez opory druhé osoby, prodlužování vzdálenosti osoby od zdi ( např. od 20 cm do 60 cm ), cvičení se zavřením očí, měkká podložka atd…

  1. Přiměřená “pracovní” tonizace posturálních svalů

Důležitým faktorem pro udržení rovnováhy těla je správná tonizace svalů, které drží člověka ve vzpřímeném stoji (posturální svaly). Jsou to četné svalové skupiny, jejichž důležitou součástí je tzv. hluboký stabilizační svalový systém, vycházející z oblasti malé pánve. Zde se provádí nácvik dynamických i statických cviků, které ve svém důsledku přiměřeně tonizují toto svalstvo. Cviky jsou z části obdobné technikám  zaměřených na přirozenou brániční oporu a technikám využití svalového souhybu (viz texty o rehabilitaci hlasu a řeči)